region zprávy
ČLÁNKY
Presumpce viny nezaměstnanéhoPřed pár dny vystoupil premiér Nečas s projevem, ve kterém sdělil: „Lidé, kteří prokazatelně zneužívají dávky, nemohou počítat s pomocí státu. Chceme podat ruku sociálně slabým, kteří mají vůli něco změnit a pracovat. Podporovat naopak nehodláme flákače, kteří se pouze falešně staví do role potřebných.“ Jaký konkrétní dopad budou mít tato slova?
Nutno dodat, že výše uvedená slova zazněla v reakci na dění, kolem sociálně nezpřizpůsobivých obyvatel. Na pohled znějí rovněž velice logicky. Kdo chce pracovat, tomu bude pomoženo. Kdo chce na pomoci pouze parazitovat, nemůže už nadále počítat se shovívavostí. V době ekonomické krize si stát takový luxus už nemůže dovolit. Autor těchto řádků však začíná mít jisté obavy, pokud se zamyslí nad potenciální realizací zmíněné politiky. Pojďme se nejprve podívat na přístup státu k nezaměstnaným, společně se změnami, které uskutečnil současný ministr práce a sociálních věcí – Dr. Jaromír Drábek. Nezaměstnaný je vázán celou řadou povinností a také množstvím omezení. Nesmí si měsíčně vydělat více jak 4000,- a jakoukoli „brigádu“ musí ohlásit na Úřadu práce v ten samý den, kdy na „brigádu“ nastupuje. Musí se naopak pravidelně hlásit na Úřadu práce. Vedle toho se ho týká množství dalších povinností, které mu Úřad práce přiděluje a které mu mají pomoci nové zaměstnání nalézt (učit se psát životopis, vyhledávat na internetu volná pracovní místa...). Otázkou je, jestli jsou tyto aktivity něčemu užitečné. Určitě nelze říci, že by neměly svoje využití. Komunikační technologie považuje většina společnosti za samozřejmost. Majorita společnosti má určitě i základní administrativní znalosti a dovednosti. Přesto jsou věkové a sociální skupiny, které přístup ke komunikačním technologiím nemají anebo je dostatečně neovládají. Pro ty ostatní jsou však kurzy na sestavování životopisu jen další nákladovou cestovní položkou. Pan ministr Drábek tyto nákladové položky navýšil o další povinnost. Vybrané skupiny nezaměstnaných se musí pravidelně (zpravidla 2-3x týdně) hlásit na pobočce České pošty. Mnozí už možná zažili nehybnou frontu na poště, která vznikla jen z důvodu nutnosti evidence nezaměstnaného. Poštovní úředníci přitom nemají možnost jakkoli ovlivnit čas samotné evidence, ani datum další schůzky. Ty jsou určovány automaticky počítačem. Nezaměstnanému je tak omluvou pouze těžká nemoc nebo smrt. Náklady, spojené s dopravou na poštu, opětovně propláceny nejsou. Zajímavostí jsou však kritéria, která slouží k výběru nezaměstnaných osob pro zmíněné „poštovní schůzky“. Nazvat by se dala jedním slovem: nejasná. De iure Úřad práce zhodnotí délku nezaměstnanosti, přístup nezaměstnaného k hledání práce atd. Vše závisí pouze na názoru úředníka, který si z nezaměstnaných vybere. Nakonec zjišťujeme, že vůbec nerozumíme tomu, na základě čeho byla dotyčná osoba vlastně vybrána. Jako příklad můžeme uvést fakt, že do „poštovní evidence“ byly zařazeny osoby, které jsou v evidenci na Úřadě práce mnohem kratší dobu než osoby ostatní. Bez obalu tak můžeme říci, že si Úřad práce pouze píchne tužkou do seznamu. Jaký má však potom takový systém smysl? A proč jsou do něho zařazeny pouze určité osoby? Zdá se, že všechna výše uvedená opatření mají sloužit pouze k jediné věci – psychologicky dotlačit nezaměstnané k práci za každou cenu. Ptejme se však: k jaké práci? Pan ministr Drábek sice již několikrát uvedl, že toto opatření má vymýtit tzv. práci na černo, ale nebude výsledný efekt přesně opačný? Česká pošta začala v posledním čtvrtletí s rušením malých poboček v drobných obcích (ev. s radikálním omezením provozu). Nezaměstnaní tak budou muset dojíždět do větších měst. Práci na černo mohou vyhledávat v nočních hodinách. Především obchodní domy v této době provádějí výklady a doplňování zboží, noční bary hledají pracovníky na úklid atd. Pokud budou nezaměstnaní v těžké sociální situaci, zaměří se na hledání práce na černo o to intenzivněji, protože se jim „ze zákona“ zdvihne nákladová položka za cestovné na poštu. Hovořilo se také o psychologii. To by se mělo týkat především těch vrstev nezaměstnaných, u kterých nalezneme vyšší vzdělání nebo pracovní zkušenosti. Toto nastavení systému politiky zaměstnanosti je nutí vzít jakoukoli práci, bez ohledu na uplatnění. To samo o sobě nemusí znamenat pro všechny negativum. Lidé, kteří potřebují obživu - touží po práci - a nebudou váhat klesnout ze svých standardů, pokud jim to přinese měsíční příjem. Magistři a doktoři za pokladnami supermarketů, však jistě nejsou tím nejlepším řešením nezaměstnanosti v Českých zemích, zvláště při každoročním počtu absolventů obchodních akademií a učilišť. Nicméně je třeba si přiznat, že dnes je vše závislé na politice šetření – která má předejít státnímu bankrotu. Šetří se všude a šetří všichni, nezávisle na ideologických postojích (na krajské úrovni ČSSD pokračuje ve slučování a uzavírání středních škol). Politika vládní koalice je dlouhodobě zaměřená vůči nezaměstnaným a lidem, kteří pobírají sociální dávky. V průběhu minulých volebních kampaní vždy zaznívaly z ODS hlasy, proti zneužívání sociálního systému. Kam však to až zašlo? Určitě nelze tvrdit, že by sociální politika státu nebyla zneužívána. Ale jestliže jsou poštovní czechpointy využívány k pravidelné kontrole nezaměstnaných, aniž by jim kdokoli prokázal neplnění povinností...aniž by jim kdokoli prokázal porušování zákona, předpokládá se, že každý z těchto nezaměstnaných už svou vinu spáchal – presumpce viny nezaměstnaného. Systém poštovních czechpointů byl degradován na systém, který lze nazvat bachařským. Zbývá už jen senzor, který by nezaměstnaný nosil na noze, aby se vědělo, jestli příliš často necestuje do určité lokality tajně za prací. Možná je to přehnané tvrzení, ale nezaměstnaný se dostal do postavení „třídního“ nepřítele. V době, kdy se zvyšují daně, je na něho ukazováno coby na příživníka. V čem je však jádro problému? Proč nemůže tolik lidí sehnat práci? Prohlížíme-li weby, kde nezaměstnaní sdělují své zkušenosti, jedná se prakticky o tytéž problémy: personální agent vůbec nereaguje; personální agent oznámí, že se ozve a už nereaguje; personální agent během pohovoru pokládá pouze „zakázané dotazy“ (kolik má uchazeč dětí, jak je často nemocen atd.). Podobné jednání však musí vyvolat zákonitý dojem, že o budoucím zaměstnanci se už rozhodlo... Otázkou tedy zůstává, do jaké míry je problém nezaměstnanosti problémem systémovým a do jaké míry je to problém manažerský. To se pochopitelně netýká pouze přijímání nových zaměstnanců, ale také samotných pracovních podmínek. Výpověď bez udání důvodu ze strany zaměstnance, chce pan ministr Drábek řešit odebráním podpory. Jedná se opět o systémový problém? Nebo manažerský? Řeší systém efektivně např. šikanu na pracovišti? Je problém nezaměstnanosti kvalitativním nebo kvantitativním? Není všem nezaměstnaným pouze účelově nasazována psí hlava? Dokud nebudou tyto otázky nějakým způsobem řešeny, budou jakékoliv další kroky pana ministra Drábka, potažmo celé vládní koalice, budit oprávněné rozpaky a působit zbytečně negativně na její vlastní obraz. Obraz, že s vaničkou bylo vylito i dítě.
(Zdroj: Regionální Zprávy Ostrava)
region pátrání
PÁTRÁNÍ PO OSOBÁCH
|
ČORBA LADISLAV * 18.3.1963 hledaný |
DUCHOŇ KAREL * 19.1.1990 hledaný |
FILIP MIROSLAV * 28.12.1955 pohřešovaný |
ILIEVA MARIA METODIEVA * 16.11.2007 hledaná |
|
JANDOVÁ KATEŘINA * 23.8.1991 hledaná |
KMOCH PAVEL * 8.6.1971 hledaný |
LOKAJÍČEK LADISLAV * 20.3.1999 hledaný |
POPOVICI MARK * 5.11.2018 pohřešovaný |
|
RAETHER MICHAL * 17.10.1986 pohřešovaný |
RAKAŠ PATRIK * 13.1.1993 hledaný |
ŠIMKOVÁ KLÁRA * 30.11.2006 hledaná |
(Zdroj: Policie ČR www.policie.cz)
region zprávy