12:50 pm - Pátek Červenec 20, 2018

Kam kráčí USA? Izolace, škrty v armádě a souboj s Čínou

Na rok 2012 se v mnoha ohledech pohlíží jako na zlomový. Zanechme nyní stranou mayské proroctví o konci kalendáře a světa i jakékoli jiné katastrofické scénáře. Co čeká svět v letošním roce je na jeho prahu těžké předvídat. Některé události jsou však naplánované – mezi jinými i volba amerického prezidenta, která bude probíhat v úterý 6. listopadu 2012.

Před novým prezidentem nestojí lehký úkol. Spojené státy si sice zatím zuby nehty drží velmocenské postavení, nicméně je zřejmé, že se cítí – a zcela oprávněně – ohroženy.  Podobně jako Evropa, čelí ekonomické krizi, zatímco s jistou dávkou nervozity pozorují, jak ekonomika asijských států v čele s Čínou roste.

Nálada běžných Američanů není moc dobrá. Cítí, že „stará dobrá Amerika“ je už dávno pryč. „Tohle už není Amerika, jako bývala,“ říká Marion Kirkham z Oregonu. „Bush nebyl dobrý prezident a Obama je ještě horší. Uvidíme, jaký výsledek přinesou republikánské primárky,“ dodává bývalý farmář a podnikatel, který za nejlepšího prezidenta považuje Ronalda Reagana.

Jak to vidí Obama?

Nejen vnitřní problémy Spojených států budou hrát při rozhodování voličů v nadcházející volbě nového amerického prezidenta roli. Pro mnoho Američanů je také důležitá zahraniční politika. I do té už zasáhla ekonomická krize. A administrativa prezidenta Obamy oznámila, že se musí šetřit.

Ministr obrany Leon Panetta a šéf amerického sboru náčelníků štábů Martin Dempsey nedávno veřejnosti sdělili, že Pentagon musí zohlednit úsporná opatření, která se dotknou americké vojenské strategie. Americká armáda zeštíhlí a nebude již schopná vést dvě útočné války, ale pouze jednu.

Znamená to, že Spojené státy jsou nuceny určit si priority. To se dotkne i Evropy – Američané omezí počet svých vojáků na evropských základnách. Spojené státy musí podle současného prezidenta Baracka Obamy prostě šetřit a armáda by se měla soustředit hlavně na oblast Asie a Pacifiku a měla by udržet krok s íránskou i čínskou armádou.

To, že Spojené státy chtějí posílit svůj vliv v Tichomoří a Asii, je logické. Připomeňme, že čínská armáda prochází aktuálně modernizací a Írán je Spojeným státům dlouhodobě trnem v oku kvůli podezření, že vyvíjí jadernou zbraň. Navíc jsou zde lokalizovány rychle se rozvíjející ekonomiky, které mohou pro USA znamenat hrozbu v hospodářské oblasti.

Oslabení přítomnosti americké armády na evropském kontinentě by však nemělo být podle Demseyho vnímáno jako odklon USA od závazků, které mají v NATO.

Romney: Evropa ať si krizi vyřeší sama

Zdá se, že Spojené státy nemají jinou možnost než Evropu opustit. A to doslova i obrazně řečeno. Samy nejsou v lehké situaci a z postojů současného prezidenta i kandidátů na prezidentské křeslo je cítit, že budou chtít zaměřit pozornost především na vnitřní konsolidaci Spojených států.

Jeden z možných republikánských kandidátů na prezidenta, Mitt Romney, který o pouhých osm hlasů vyhrál první ze série primárek, jež se konaly minulý týden v Iowě, řekl v rozhovoru pro italský deník La Stampa, že Spojené státy si musí vyřešit vlastní krizi a Evropě nedají ani dolar.

Ačkoli si podle svých slov Romney, který je považován za favorita dalších republikánských primárek, které se budou tento týden konat v New Hampshire, uvědomuje, že by rozpad eurozóny měl zničující dopad na celý svět, musejí si prý Evropané pomoci sami. „Naší povinností není toto odvrátit. Evropané si musí svoji krizi vyřešit prostředky, které mají k dispozici,“ míní Romney.

Jeho pohled na zahraniční politiku se víceméně shoduje s Obamovou vizí – alespoň co se týká přítomnosti v Asii a obavy z rychle se rozvíjejících ekonomik. Podle Romneyho je nutné, aby USA opustily od protekcionistického přístupu v ekonomice a více otevřely trh – především kvalifikované pracovní síle. Cílem by mělo být vytvoření konkurenceschopné ekonomiky, která by mohla soutěžit s těmi asijskými.

Za důležitou považuje Romney také válku proti džihádu, která by měla prioritně zaměstnávat americké ozbrojené síly. Nejde jen o vojenský nátlak, ale také o diplomatickou misi a naléhání na muslimský svět, aby si poradil s extremisty.

Za hrozbu – a současně výzvu – pro Spojené státy považuje favorizovaný republikánský kandidát Írán. Podporuje ekonomické sankce, jejichž stoupencem je také například Francie. (Nicolas Sarkozy vyzval počátkem prosince  spojence, aby přestali kupovat íránskou ropu a zablokovali íránské účty v cizině. Sankce mají Írán přimět k tomu, aby přestal obohacovat uran a vyvíjet jadernou zbraň.)

Návrat k izolacionismu a omezení vojenské účasti

Rick Santorum, který v iowských primárkách získal na procenta stejný počet hlasů jako Romney, ve své kampani říká, že americká intervence by se v budoucnu měla zaměřit především na řešení těch konfliktů, které se přímo dotýkají USA.

Kromě toho kritizoval Obamu za jeho omluvy, jež podle něho oslabily pozici USA ve světě. Obama se za americké chování (resp. za politiku svého předchůdce) začal světu omlouvat krátce poté, co převzal v roce 2008 prezidentskou funkci.

Při své návštěvě Paříže se například snažil Obama obnovit vztahy s Evropou, které narušila válka v Iráku. „Místo toho, abychom ocenili vaši dynamickou unii a jako partneři čelili společným výzvám, Amerika často ukázala svoji aroganci, přezíravost a pohrdání,“ řekl Obama. Jenže ve svém projevu Obama neobvinil pouze Spojené státy. „Místo toho, aby Evropa poznala, co vše dobré Američané konají ve světě, někdy je obviňovala a poukazovala na to špatné,“ dodal americký prezident.

Svými omluvami nahrál Obama téměř všem republikánských kandidátů na prezidenta. „Nikdy se za Ameriku nebudu omlouvat, protože v ní věřím,“ řekl Romney, jehož heslem je právě ono Věřím v Ameriku (I believe in America). Romney si vůbec bere Obamu na mušku. „Chci vidět Ameriku sjednocenou. Pozoruji prezidenta, ze kterého se stal velký rozdělovatel, velký reptal, velký omlouvatel, velký obviňovatel,“ uvedl v jednom ze svých projevů.

Podle výsledků z Iowy, které ovšem nemusí v konečném důsledku vůbec nic znamenat, je jedním z favoritů také šestasedmdesátiletý Ron Paul, jenž se primárek účastnil již v roce 2008 a který je stoupencem konzervativního hnutí Tea Party. Paul platí za izolacionistu, který prohlašuje, že by rád, aby Spojené státy vystoupily například z Organizace spojených národů i NATO.

Kam kráčí zahraniční politika USA?

Bude prezidentem opět Obama, nebo zvítězí některý z republikánských kandidátů? (Kromě výše uvedených se o prezidentské křeslo uchází ještě Newt Gingrich, který by USA viděl rád jako představitele třetí vlny informačního věku, Jon Hutsman a Rick Perry.) To je zatím ve hvězdách. Jak ale naznačuje postoj Baracka Obamy i jeho potenciálních soupeřů, Amerika se chystá stáhnout se více do sebe a řešit si své ekonomické problémy. Na druhé straně chce zůstat ekonomickou i vojenskou velmocí, která si ale bude pečlivě vybírat, do kterých oblastí a regionů upne svoji pozornost.

Jasné je, že vrásky dělá Spojeným státům (a nejen jim) rostoucí vliv Číny a její sílící ekonomika. Bude jistě zajímavé sledovat další mezinárodní vývoj i to, jak si USA s asijským rivalem, který dlouhodobě nerespektuje lidská práva a neláme si hlavu s mezinárodními dohodami i pravidly, poradí.

Zdroj fotografie: Sxc.hu

Filed in: Komentáře, Svět: Hospodářská krize, Svět: Mezinárodní vztahy, Svět: Politika

Comments are closed.