7:38 pm - Úterý Červenec 17, 2018

Spielberg a jeho Válečný kůň vás zavezou do dob klasických velkofilmů

RECENZE – Steven Spielberg má v Hollywoodu a kinematografii obecně unikátní postavení. S puncem režisérské legendy si může točit, co se mu zachce. Po podařeném animovaném Tintinovi se vrhl na adaptaci dětské knihy Válečný kůň a nadšené publikum vrací do zlatých dob opravdových velkofilmů.

Knižní předloha byla svého času originální svou formou. Celý příběh byl totiž vyprávěn z pohledu koně Joyeho a lidští souputníci byli odsunuti na vedlejší kolej. Spielberg si i přes svou odvahu nedovolil převést tento koncept na plátno bez jediné změny. Sledujeme tak příběh chlapce jménem Albert, který ústředního hrdinu knihy vychovává a tvoří si k němu silné pouto. S nástupem 1. světové války je Joey odveden do války a stává se oním titulním válečným koněm. Albert ho následuje a v bitevních vřavách tajně doufá, že se se svým zvířecím kamarádem opět shledá.

Jsem brak a nestydím se za to

S příchodem války se děj začne držet výhradně Joeyho. Sledujeme jeho putování po bojištích i několikeré vystřídaní soupeřících stran. Bojuje ve službách Anglie, Francie a dokonce také Německa. Drobné epizodky nejsou ve své podstatě výrazným způsobem propojeny, vždy se na pár chvil zaměříme na krátký náznak dějového oblouku v rámci jedné lokace, a už zase pelášíme dál. Tento přístup jen posiluje nedůležitost lidských hlavních hrdinů.

Válečný kůň je od prvních minut zcela přiznanou hřejivě brakovou podívanou. Přestylizované záběry doplněné vzletnou hudbou podbarvující dialogy jako vystřižené z knižní předlohy by mohly v rukách jiného tvůrce film v okamžiku pohřbít, Spielberg ale vše drží v rovině lehké parodie a ani na okamžik vás nenapadne, že by to vše mohl myslet vážně. Dokonce sám sebe několikrát shodí, a pomůže tak i těm posledním podezíravým divákům.

V kině a nikde jinde

Velkofilmová epičnost se neprojevuje jen tradičními prostředky čítajícími velké výbuchy, davové scény apod. To vše zde samozřejmě je, návrat ke klasikám je ale patrný i ve výše zmíněné emoční přehnanosti. Podobně jako vše ostatní, i emoce, láska, nenávist a zloba se projevují mnohonásobně více, než je v dnešní době zvykem. S poměrně přestřelenou stopáží se může jednat o jediný důvod, proč bude Válečnný kůň zatracován. V dnešní společnosti je jako tvůrčí odvaha bráno jen umění obsahující extrémní násilí, sex a agresi, pokud je někdo odvážný na druhé straně spektra, dočká se jen opovržení.

[youtube TVncKRRMhwQ 590 320]

Nepřekvapivě kvalitní péče se dočkalo celé technické stránce snímku. Od čarokrásně malebné kamery Janusze Kamiskima až k tradičně velkolepé hudbě Johna Williamse nelze řemeslné práci vytknout zhola nic.

Válečný kůň je tak filmem směrovaným zejména na filmové fanoušky, kteří ocení jeho uctívání starých kinematografických skvostů. Občasný návštěvník kina si koupí vstupenky zahraje malou ruletu. Buď se nechá dvě a půl hodiny opájet velkolepým příběhem, nebo se bude po celou dobu cynicky smát. Návštěva kina je každopádně nutností. V jakémkoliv jiném formátu ztrácí zatím poslední film Stevena Spielberga smysl.

Hodnocení: 70 %

Zdroj fotografie: www.falcon.cz

Související články:
http://www.regiononline.cz/2012/01/24/oscari-2012-nominace/

Filed in: Film a TV, Kultura

Comments are closed.