9:27 pm - Sobota Duben 21, 2018

Stud je nekompromisní sondou do duše sexuálně závislého člověka

RECENZE – Michael Fassbender přijímá herecké příležitosti s vysokou frekvencí, to je prostě fakt. Za méně než rok exceloval coby Magneto i duši zkoumající Jung. A teď se rozhodl, že si za odměnu na plátně pořádně zasouloží. V Studu ukáže opravdu vše a odhalí i své chladné nitro závislé na sexu.

Ano, i sex si vás může zotročit. Brandon je toho živým důkazem. Žije sám a jediným smyslem jeho života je posedlost sexem. Nemůže bez něj být. Narušuje mu osobní život, musí si vlastnoručně ulevovat i ve svém zaměstnání. Regulérní feťácké rituály mu nabourá neočekávaný příchod jeho sestry, která se s ním rozhodla bydlet. Brandon je postaven před otázku, zda jsou pro něj důležitější opravdové vztahy, nebo jen čistá fyzická rozkoš.

Stud tak v sobě skrývá čistou sondu do duše závislého člověka. Sex si lze jednoduše odmyslet a na jeho místě si představit drogy, alkohol nebo cokoli jiného. Mechanismus pádu člověka do temných zákoutí bytí je vždy stejný. Steve McQueen ve svém druhém režijním počinu pokračuje ve formální podobě nastolené v předešlém filmu Hlad. Divák je bez varování vhozen do dění, s hlavním hrdinou si neprojde klasický dějový oblouk od pohodového života, přes závislost a zpět.

Otevřená sexualita jako umělecký prostředek

Do děje se dostáváme ve své podstatě v kritickém okamžiku a bez pentliček a vývoje sledujeme zdecimovaného člověka. Dějové pozadí a charakterový vývoj není potřeba, Stud totiž sází na jiné filmařské prostředky. Celý snímek charakterizuje hned úvodní mistrovsky vystavená scéna. Brandon sedí v metru a zaměří se na naproti sedící dívku, která jeho zájem decentně opětuje. Sexuální napětí čiší z každé sekundy i pohledu a je přiživováno krátkými záblesky z jiných dovádění hlavního hrdiny. Minimalistickými metodami je tak řečeno vše, sice v náznacích, ale o to drsnější dopad má na diváka dění na plátně.

[youtube 0ZYBC-sWLcM 590 320]

Tolik diskutované explicitní a odvážné sexuální scény navíc nepůsobí ani v nejmenším jako laciná umělecká manýra. Sex je pro hlavní charakter středobodem života, přirozený a ze všeho nejdůležitější. Otevřenost v těchto pasážích není o nic více urážející, než detaily drogového opojení v Requiemu za sen. Chytře navíc charakterizují Brandonův postupný propad k absolutnímu odcizení od průměrné společnosti. Ze sexu pro něj vymizely poslední zbytky citu a on ho bere jen jako čistou fyzickou potřebu.

Tichý, přesto vše sdělující

Když se snaží vymanit ze začarovaného sexuálního kolotoče, narazí jen na svou absolutní neschopnost. Tak jako narkoman při snaze o abstinenci, pár dní vydrží, a to silnější je jeho následné drogové hýření. Režisér se navíc snaží charakterizovat hlavní postavu také jako svým způsobem postiženého člověka. Ne fyzicky, ale duševně. V jedné ze scén je toto vyznění dokonce explicitně řečeno. Právě podobné podtóny mohou některým divákům vadit, stejně tak jako společnost málokdy přizná, že drogově závislý může být jen obětí společnosti.

Herecká výzva, jakou skýtala postava Brandona, si žádá maximální tvůrčí nasazení a obětavost. McQueen sáhl po osvědčené Michaelu Fassbenderovi a ten se mu odvděčil pravděpodobně nejlepším výkonem loňského roku, který byl mimochodem trestuhodně přehlídnut v oscarových nominacích. Moc toho nenamluví, ale každému musí být okamžitě jasné, jaký vnitřní boj musí zažívat. Stačí jediný pohled, pousmání nebo slza. Velké promluvy nejsou třeba. A přesně takový je i celý snímek – tichý a skromný ve své jednoduchosti, bezchybně geniální ve své rezonanci.

Hodnocení: 100 %

Zdroj fotografie: www.acfk.cz

Související články:
http://www.regiononline.cz/2012/01/24/oscari-2012-nominace/

Filed in: Film a TV, Kultura

Comments are closed.