4:13 am - Sobota Duben 21, 2018

Tomáš Řehořek v Signálu zapadl do české průměrnosti a vyprázdněnosti

RECENZE – Signál patří k nejočekávanějším českým filmům první poloviny letošního roku, o tom není pochyb. Mediální masáž vystupňovaná ze všech míst útočícím songem Vojty Dyka přelezla hranici snesitelnosti a roztrpčeného filmového fanouška od nového díla Tomáše Řehořka spíše odrazuje.

Rozhoduje ale kvalita výsledného produktu, ne mediální cirkus kolem něj. Signál jde naneštěstí ruku v ruce s nafouknutou propagací. Nelze mu vyčítat očividné, čistě komerční, snahy. Ty se v českém filmovém rybníčku dají očekávat. Řehořek bohužel zklamává ve stále stejných aspektech. Technickou stránku a audiovizuální podobu si dokáže pohlídat, s vypravěčským citem je to ale o poznání horší.

A vše přitom vypadalo tak nadějně. Scénář od opomíjeného Marka Epsteina o dvou mladých podvodníčcích, kteří se pod záminkou výstavby mobilního vysílače snaží okrást obyvatele jedné zapadlé vesničky, skýtá velký prostor pro odlehčenou komedii bez dalších ambicí. Tvůrci se možná nedopatřením rozhodli, že do čistokrevně komické zápletky přimíchají oduševnělejší témata jako domácí násilí nebo smutkem prodchnuté osudy lidí na hranici chudoby.

Poloviny z rozdílného celku

Obě roviny do sebe ani v nejmenším nezapadají. Organické propojení diametrálně odlišných žánrů by dalo zabrat mnohem zkušenějším filmařům, odvážné pokusy tedy nejsou příliš na místě. Nerozhodnost ve vyznění sebou nese poměrně velký problém na straně diváka. Ten si nemůže být jistý, v jaké rovině se má zrovna pohybovat, a tudíž netuší, zda má s hlavními hrdiny soucítit, nebo smát. Paradoxně tak nefunguje ani jeden z načrtnutých přístupů.

[youtube IPgDXmcwfBA 590 320]

Signál potvrzuje, že pro dobrý film je nutné mít v malíku nejen vizuální parametry díla, ale hlavně jeho příběhové srdce. Jakoby se čeští tvůrci báli přijít s čistě žánrovým filmem, který se nebude snažit něco sdělovat, nebo mít společenský přesah. Stačilo jen malé rozhodnutí ve fázi pre-produkce a Signál mohl být odlehčenou komedií, na kterou tak dlouho čekáme.

Uzívaná technická kvalita nudí

Řehořek tradičně sbírá body jen za technickou podobu filmu. Svižný střih podpořený dobře padnoucí hudbou dává i na první pohled statickým scénám říznou dynamiku, perfektní záběrování zase nabídne hromadu nádherných obrázků. Svoje kouzlo má i  poněkud zvláštní volba podivných dokumentárně rozklepaných záběrů ve chvílích, kdy k nim není žádný důvod. Hlavní hrdinové si to například štrádují v nádherném záběru přes kopec, kamera se ale z ničeho ni začne klepat. Přitom stojí na místě, asi nezbyly peníze na stativ, kdo ví.

Kryštof Hádek a Vojta Dyk vám budou (ne)sympatičtí stejně, jako když na ně narazíte na stránkách časopisů, závěr filmu pak s přicházejícím spánkem odzíváte a po odrolování závěrečných titulků celý cirkus obratem zapomenete. Průměrná zábava v dobách, kdy se v kinosálech den co den promítají povedenější kousky, je bohužel žalostně málo.

Hodnocení: 50 %

Zdroj fotografie: www.csfd.cz

Související články:
http://www.regiononline.cz/2012/01/21/ceske-filmy-2012/

Filed in: Film a TV, Kultura

Comments are closed.