2:36 pm - Pátek Červenec 20, 2018

RECENZE: Love. Slovenský import válcuje mladé české tvůrce

SLOVENSKO – Slovenští filmoví tvůrci v posledních letech válí. Od brakovitých snímků se vypracovali až do evropské extratřídy. S dokumenty jsou úspěšní na festivalu v Cannes, komerční jistotou jsou zase díla mladého Jakuba Kronera. Jeho poslední počin s názvem Love budiž jasným důkazem

Když se na Love podíváme s odstupem, musí zákonitě vzbuzovat rozpaky. Už jen název Love. Pro některé toto slovo znamená láska, tvůrci raději sází na druhý význam, který odráží moc peněz v dnešní společnosti.  Pryč od názvu a rychle k hlavním hrdinů. Těmi je dvojice nesympatických zlodějíčků. Jeden s dredy na hlavě, druhý s naleštěnou pleší, oba ale ne úplně spokojení se svým dosavadním životem. Naštěstí přichází do hry láska a plešatý hoch už se veze vstříc světlým zítřkům. Nebo snad ne?

Talentovaný mladý režisér Jakub Kroner se naštěstí zuby nehty brání jakýmkoli stereotypům, a namísto stylizovaného paběrkování raději jede po kolejích realismu. Když se krade ve skutečném světě, ruka scenáristy také nezasáhne, není tedy důvod, proč by tomu tak mělo být i ve filmu. V momentě, kdy snímek na chvíli sklouzne byť jen k mírné stylizaci, Kroner prudce obrací kormidlo a děj strhává zpět do těžko odhadnutelných rovin.

Slovenské mládí válí

Právě příběhová nečitelnost a snaha o minimální stylizaci ústředních charakterů je jednou z hlavních deviz Love. Ač by mohla být v některých momentech salva vulgarismů čítajících nespočet zvolání pyčo, kokot a ti jeblo k smíchu, bez jistého režijního vedení by k tomu jistě nedošlo. Naštěstí to není případ Kronerova nového filmu.

Výjimečný je také vývoj divákova vztahu k hlavním postavám. V prvních minutách se profilují jako naprosto nesympatičtí floutci, kterým by každý přál nějaký ten rok v chládku. S vývojem děje ale mizí jejich jednorozměrnost a napovrch vyplouvají jemné motivace a také depresivní nezvratná osudovost. Z vymyšlených postav se tak rázem stanou skutečné charaktery z masa a kostí, které by se neztratily ani v jakémkoliv dokumentárním filmu.

Nejen divákovi, ale i hlavním hrdinům je jasné, že jejich životní situace se stejně nikdy nezmění, a i když se v několika momentech dočkáme záblesku naděje, vždy je vzápětí překryt vlnou extrémních a notně temných situací. Snaha co nejvěrněji reflektovat skutečný život je tedy patrná i v této rovině.

Pevná ruka režiséra vládne

Na Jakubu Kronerovi je sympatické, že i přes svůj nízký věk netlačí do popředí technickou kvalitu a vypiplanou vizuální stránku. Důležitý je pro něj středobod celého filmu – postavy a příběh. To ale neznamená, že v ostatních disciplínách filmařského řemesla zaostává, právě naopak. Nebojí se experimentovat. Ať už montuje kamery přímo na herce, nebo si troufne na stylovou a adrenalinovou automobilovou honičku, vždy je z plátna cítit jasná a pevná režisérská vize.

Právě ta dělá z Love plnohodnotný film, který může konkurovat i mimo malý filmový rybníček Slovenska. Nekonzistentnosti se divák v podstatě nedočká, což je u mladých filmařů opravdu rarita. Většinou se jim totiž jejich dílo rozpadá do krátkých ucelených scének, které jsou místy brilantní, mnohem častěji ale nepovedené a bez jasného koncepčního provedení. Love naštěstí tímto neduhem netrpí a působí jako jeden pevný příběhový a vypravěčský celek.

Pevná režisérská ruka je znát i při práci s hereckým osazenstvem. Českému publiku neznámá skvadra se rekrutuje hlavně ze začínajících herců. Na jejich výkonu v Love to ale není vůbec znát. Zejména Michal Nemtuda v hlavní roli ztvárnil postavu Maťa uvěřitelným způsobem a hlavně jeho duševní přerod nepůsobí ani v nejmenším vykonstruovaně.  Divák si tak nemusí neustále klást otázky o smyslu a motivaci jednotlivých postav, vše je podáno jasně, ale zároveň ne polopaticky a lacině.

Dočkáme se u nás podobného talentu?

Tvůrčí nejistota je patrná jen v některých segmentech filmu, které postrádají dynamiku předešlého dění a působí spíše jako výplň sloužící ve prospěch celovečerní stopáže. Ani takové momenty naštěstí příliš nenudí a ve většině případů jsou vystřídány téměř strhující pasáží, díky které na počínající nudu hned zapomenete.

Love bude naneštěstí muset čelit kritice v rovině možné nesprávné interpretace záměru tvůrce ze strany diváků. Řízný slovník, klipové montáže a dusavá hudba můžou totiž svádět k obvinění tvůrců z laciné vypočítavosti a snahy o zlehčení problému současné mládeže. Při podrobnějším pohledu je ale více než jasné, že o vypočítavost zde vůbec nejde. Lacině efektní momenty  v Love prostě a jednoduše nenajdeme, ať už to může na první pohled vypadat jakkoliv.

Při pohledu na nezpochybnitelnou kvalitu Love musí zákonitě vytanout českému příznivci filmů na mysl smutek. Podobně kvalitního mladého režiséra, jakým je Jakub Kroner, u nás prostě a jednoduše nemáme. Ano, někteří se snaží, ale ve většině případů sklouznou k laciné líbivosti na úkor kvalitního příběhu. Love může být pro tyto tvůrce zářným příkladem, jak sestavit dobře promazaný filmový stroj, který nedělá kompromisy.

Hodnocení: 70 %

Zdroj fotografií: www.falcon.cz

Filed in: Film a TV, Kultura, Slovensko: Kultura

Comments are closed.