7:09 pm - Úterý Říjen 16, 2018

Polanski: Bůh masakru roztáčí smrtící dialogy o podstatě lidství

RECENZE – Jen málokterý evropský filmový tvůrce je mediálně známější než kontroverzní Roman Polanski. Spíše než ve spojitosti s režisérovou tvorbou je jeho jméno nadepsáno bulvárními titulky o znásilnění a vyhýbání se soudu. Jednoduše pak může člověk přehlédnout jeho filmařskou genialitu, kterou dokazuje i ve svém nejnovějším počinu, adaptaci divadelní hry Bůh masakru.

Název na první pohled evokuje krvavé orgie, válku a brutalitu. Nenechte se zmást, Polanski pracuje s materiálem, který se zaměřuje na vypointované dialogy dvou manželských párů, jejichž děti si daly na školním hřišti pěkných pár facek. Rodiče hlavního agresora si to přišli s rodinou nebohé oběti vyříkat a zprvu byla jejich hlavní snahou i prostá omluva. Kolotoč argumentů a nechtěně vyřčených názorů vzápětí roztočí kulometnou slovní přestřelku.

Dialogový rozklad osobnosti

Že se jedná o adaptaci divadelní hry, musí být každému hned jasné. Polanski celý děj vecpal do jednoho skromného bytu a za hlavou nechal jakékoli formální hrátky. Centrem je pro něj čtveřice hlavních charakterů a do nejmenšího detailu vypiplané dialogy, které nepostrádají jízlivost, sarkasmus ani hluboké životní pravdy.

Plynulý a prokreslený vývoj všech charakterů, které se zprvu snaží schovat za svou vznešenost a sofistikovanost, je podán srozumitelnou formou a divák nemusí ani na sekundu tápat, proč se na plátně děje zrovna taková scéna. Za slabou hodinu a půl si s hlavními hrdiny projdeme až k finálnímu psychickému rozkladu, který odhalí pravou podstatu lidství – animální agresivitu, krutost a, jak velí název filmu, regulérní masakr.

http://www.youtube.com/watch?v=pzio5mIMocA

Polanskému se skvělým způsobem daří pracovat s dynamikou jednotlivých dialogových scén. Od umírněných pasáží se obratem dostaneme k výbuchům zlosti hraničícím až s násilím, a to jen proto, abychom se vzápětí zase vrátili k sofistikovanému dialogu postrádajícím jakýkoli náznak předchozích neshod.

Herecká extratřída si užívá

Divadelnost celého snímku dává obrovský prostor pro všechny herecké představitele. A že se jedná o řádně hvězdnou hereckou sestavu. Rolí omlouvajících se rodičů se zhostila dvojice Kate Winsletová (Titanic, Nouzový východ) a Christoph Waltz (Hanební pancharti, Voda pro slony). Hysterická Winsletová zdárně sekunduje opět neodolatelnému Waltzovi, která vás svým šarmem a vtipem pošle do kolen. Usedlejší dvojice s tvářemi Johna C. Reillyho a Jodie Fosterové jsou o něco méně výrazní, o to skutečnějším dojmem ale působí.

Polanski si dal ve svém posledním snímku malou přestávku od komplikovaných počinů a v jednom malém nenápadném bytě rozehrál místy až strhující a přesnou lekci v dokonalé práci s herci. Škoda jen, že nepřidal větší myšlenkový přesah, který by film v divákovi vyvolal. Bůh masakru baví, ale po zhlédnutí vám v hlavě příliš dlouho nezůstane.

Hodnocení: 70 %

Zdroj fotografie: www.hce.cz

Filed in: Film a TV

Comments are closed.