3:02 am - Pondělí Červenec 16, 2018

Pěstounem za dva dny? Laik žasne, odborník Novotný šílí!

Děti z Dětského centra Domeček

Děti z ostravského Domečku na výletě ve Štramberku

PRAHA/OSTRAVA – Minimální rozsah příprav pěstounů má být v budoucnu 48 hodin, u pěstounů na přechodnou dobu „celých“ 72 hodin. Tak zní vládní návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou se bude zanedlouho zabývat sněmovna. Pěstouni si prý také budou moci zvýšit dovednosti v rozsahu „až“ 12 hodin ročně. Nikoho nezajímá, zda se o nemocné děti budou schopni odborně postarat, ale dostanou za každé dítě peníze. Ředitel Dětského centra Domeček v Ostravě, pěstoun i otec čtyř vlastních dětí, dětský lékař MUDr. Zdeněk Novotný, kterého REGION ONLINE požádal o rozhovor, nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou.

Vládní návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí počítá s přípravou pěstounů v délce dvou, případně tří dnů. Co si o tom myslíte?

Zdravotní sestra, která u nás v dětském zařízení pracuje, musí po absolvování školy ještě deset roků pracovat, aby byla plnohodnotnou zdravotní sestrou. Stačí vám to?

Vláda počítá s transformací stávajících zařízení ústavní péče. Ta má vést ke vzniku sítě služeb poskytujících péči potřebným dětem a rodinám, ale na terénní a ambulantní bázi. Jaký je Váš názor?

Proti ambulantní péči nic nemám, může naši práci rozšířit. Nedovedu si ale představit, že by institucionální péči zcela nahradila. Nemyslím to špatně, ale neumím si představit, jak jakákoli paní prodavačka nebo ekonomka bude schopna rozpoznat nebo řešit problémy zdravotního stavu dítěte. Pokud biologická maminka nechce dítě a dělá všechno pro to, aby potratila, na dítěti se to podepíše. V našem zařízení máme pětadvacet procent dětí s podobnými problémy a pochybuji, že jim najdeme náhradní rodinu, když horko těžko sháníme náhradní rodiče třeba pro zdravé romské dítě.

Podle vlády má být dítě u pěstounů vychováváno v citově neutrálním prostředí. Souhlasíte s tím?

To je to základní, co mi na celé chystané reformě ústavní péče vadí. Naše holky v kojeňáku mají děti, které tam jsou rády. Nikdo dětem samozřejmě nenahradí vlastní maminku, ale z hlediska nauky o mláděti je nezbytné zaujmout k mláděti nějaký emocionální vztah, ať už je to malé štěňátko, koťátko, kůzlátko, slůňátko nebo dítě. Vždy projevíme nějaký vztah, ať již pozitivní, nebo negativní. Neumím si představit, že budu mít doma dítě, ke kterému nemůžu projevit vztah, i kdyby u mě bylo jen na  chviličku, jak se předpokládá u „pěstounů na přechodnou dobu“.

Vy pěstounem jste, můžete tedy hovořit z vlastních zkušeností…

Ano, mám tu výhodu, že jsem biologickým otcem čtyř dětí, pěstounem sedmnácti dětí, a k dnešnímu dni máme třiadvacet dětí, které se narodily už jako naše „pěstounská“ vnoučata, další – čtyřiadvacáté – pěstounské vnouče je na cestě. Dvacet let jsem navíc  ředitelem zařízení pro děti. Moje jméno je v odborných kruzích už tak profláklé, že bych při přípravě reformy toho plešatého brejlatého Novotného, tedy sebe, oslovil a zeptal se, co si o tom všem myslí. Vládní kormidelníci se mnou nemusejí souhlasit, ale neznám jiného dětského lékaře, který má takové zkušenosti, který zná problematiku z hlediska pěstouna i ředitele zařízení, je navíc otcem dítěte i pediatr. Z těch kormidelníků to přesto nikoho nezajímalo. A když nějaký odborník promluví, okamžitě ho vetují.

Drábkovo ministerstvo práce a sociálních věcí s Vámi zřejmě nekonzultovalo ani Národní strategii ochrany práv dětí, kterou nedávno schválila vláda. Ta počítá i s legislativními změnami, na základě kterých od roku 2014 už zřejmě nebudou smět být do ústavních zařízení umisťovány děti do tří let věku, od roku 2016 děti do sedmi let věku.

Žijeme v právním státě a já jsem povinen zákon dodržovat. Jsem tudíž velmi zvědav, jak to stát zajistí. Děsí mě, že to zajistí tím způsobem, že navrhne rodině: Tady máš dvacet tisíc a budeš čekat na dítě nebo mít dítě doma. Žena dostane nějakých 14 tisíc po srážkách a bude čekat…

Občas je možné zaslechnout názor, že takové opatření sníží nezaměstnanost…

To je pro mě naprosto nepřijatelné. Na ministerstvu práce a sociálních věcí by se měli především zamyslet nad tím, proč se konkrétní dítě do ústavu vlastně dostalo. To budeme utrácet peníze za pěstounské rodiny, když nemáme sociální bydlení, nikdo nepracuje s mládeží, klasická rodina je dehonestovaná a některé děti poznají v dětství několik partnerů rodiče? Zakopaný pes je především v tom, že se děti vůbec objeví mimo svou biologickou rodinu. A problém nevyřešíme tím, že je dáme do rodiny náhradní. Přechodné pěstounství už není řešením vůbec. Znám děvče ze Salzburgu, které od svých deseti do osmnácti let věku pobývalo ve třiadvaceti profesionálních rodinách. Tohle chceme?

Zdroj foto: www.ddpd3.cz

Filed in: Česko

Comments are closed.