2:07 am - Úterý Říjen 16, 2018

KOMENTÁŘ: Něco by se mělo…

Jana Lorencová v dnešním rozhovoru říká, že před zraky české veřejnosti došlo k morální a ekonomické devastaci země. Lidé to sice vnímají a štve je to, ale nikdo neví, co by se s tím vlastně mělo dělat. Před 43 lety se přitom našel člověk, který se tehdejší devastaci země pokusil zabránit.  Jmenoval se Jan Palach. 

Když nedávno zemřel Václav Havel, mediální tirády nebraly konce. Truchlení lidí bylo opravdové a zármutek velký a upřímný. Přesto, že každá smrt je tragická, tak v případě Václava Havla odešel starý člověk, který toho v životě hrozně moc prožil. Byl v lágru, ale byl i prezidentem. Cestoval po celém světě, napsal mnoho slavných divadelních her, sbíral ceny a uznání, měl dvě manželky… Prostě krásný naplněný život.

Jan Palach zemřel v jednadvaceti letech. Nestihl nic, všecko na něj mělo teprve čekat. Odešel dobrovolně, navíc jedním z nejbolestivějších způsobů, jaké si lze představit. V Evropě nevídaný způsob protestu, ke kterému se odhodlávají občas jen buddhističtí mniši v tibetských a barmských klášterech.

Každoroční kladení věnců, sem tam okénko či medailonek v médiích. Jan Palach, to je ten, co se upálil, znají dneska děti ve školách. Takže asi něco jako Jan Hus, či tak. Prostě podivná postava, podivný nepochopitelný čin v ještě podivnější době. Totalita se tomu říká. Nebo Pelíšky. To už prý dneska není.

Jenže co to dneska máme? Odpovědi mají všichni. Komentátoři, novináři, politici, slyšíme to v každé hospodě, všude se o tom šušká, všude se na to nadává a každý ohrnuje nos. Prý se tu krade, a to ve velkém. To my ne. To oni, tam kdesi nahoře. Dacani. Politici, bankéři, spekulanti. Všechny zavřít.

Prý to změní ty sociální sítě

A tak se palcuje a lajkuje a sdílí a kliká a dává se to na youtube a pak zase kliká a sdílí a furt se nic nemění a furt je to stejné a horší.

Lidé prý prchají do soukromého exilu, říká novinářka Jana Lorencová.  Zase na chalupy jako za totáče, pěstovat okurky a nic nevědět, raději. Proč se rozčilovat, lepší je být v klidu. Znám až moc těchto novodobých vnitřních exulantů, kteří si chtějí zachovat klid a zdraví. Prý si člověk řídí svůj život sám a je to každého věc, zda se nechá znechutit. Na nějaké demonstrace je už pozdě a beztak to nic nezmění. Tak hlavně ten klídek a trochu trávy a ono to přejde.

A pak znám i ty druhé, co jsou vzteklí, pološílení z toho, jaký je tu bordel, jak to tu stojí za starou belu. Prý už se to blíží, ten zlom, už se určitě něco stane, protože takhle to dál nejde. Už se přece okupuje Wall Street, už to každou chvíli vypukne. V Athénách hoří ohně, v Itálii se rabuje, ve Francii a v Anglii jsou studentské bouře. Už to bude. Už se to tu každou chvíli zhroutí. Nezhroutí.

Zlo už je všude kolem

Když kolem hrčely sovětské tanky a z lidí se stávali postupem času bezduché zombie, taky bylo hodně těch, co dávali bolševikovi rok, maximálně dva. Konec se pořád vyhlížel. Konec pořád nepřicházel. Stejně jako dneska, i tehdy lidé říkali, že něco by se mělo … prostě přece něco už se s tím musí udělat. Takhle to nemůžeme nechat. Tak se Jan Palach upálil.

Dneska nejezdí po ulicích tanky a rudé hvězdy se neblýskají na důstojnických čapkách. Zlo není identifikovatelné, protože už je všude kolem. Už je v nás. Kdybych byl Palach, co bych chtěl změnit? Aby odešli ti, co kradou? Kdo to je? Kalousek? Nečas? Celá vláda? Parlament, poslanci, policisté, úředníci, ředitelé všeho možného. Kolik jich vlastně je? Zůstal by tu vůbec někdo? Zůstal bych tu já?

Možná už to k nám všecko patří, možná jsme prostě takoví, že bez zla nemůžeme existovat, protože by nás jeho absence zahubila. Budeme krást, protože stejně nic po nás už není a všecko půjde do háje. Jsme živí jen teď, a jen tady. Příležitosti, flexibilita, pokrok a růst v růstu, to je důležité. Ekonomický feudalismus. Být nahoře a nebýt dole. Mít a vzít. Zákon silnějšího, ale hlavně svobodně. O to přece jde, o tu tržní svobodu, a kdo to nechce, tak nic nepochopil.

Změní se vůbec ještě něco? Myslím, že těžko. Jan Palach se už upálil a tibetští mniši jsou daleko. Jenže něco by se mělo…

Zdroj fotografie: filmcenter.cz

Filed in: Česko, Komentáře

Comments are closed.