7:06 pm - Sobota Duben 21, 2018

ROZHOVOR: Levice volí menší zlo, je pro fiskální smlouvu, říká Pehe

PRAHA – Evropská fiskální úmluva má pro ČR zatím symbolickou rovinu, závazná by byla až v momentě přijetí eura. Myslí si to politolog Jiří Pehe, který kritizuje zamítavé stanoviska premiéra Petra Nečase (ODS). Podle něj většina evropské levice zvolila menší zlo, když na smlouvu, která obsahuje neoliberální principy, kývla.

Politolog Jiří Pehe

Jiří Pehe: Česko by se mělo připojit k evropské fiskální úmluvě

Jste jedním z iniciátorů petice kritizující zamítavý postoj českého premiéra Nečase k evropské fiskální úmluvě. Proč by se podle vašeho názoru měla česká vláda k úmluvě připojit?

V rovině věcné a obsahové, kterou částečně argumentuje i premiér Nečas, je možné najít plno různých důvodů, proč se k paktu připojit i nepřipojit. Existuje ale i rovina symbolická. Jsme součástí určitého spolku, který nás přijal v době, kdy se mu dařilo. Máme proto jistý závazek chovat se solidárně. Když se pětadvacet ze sedmadvaceti zemí rozhodlo jít určitou cestou, bylo by od ČR nesolidární nepřipojit se k nim ze symbolických důvodů.

Fiskální smlouvu odmítla i Velká Británie.

Velká Británie je velká výjimka, protože nikdy nebyla úplně integrovanou součástí Evropské unie.

Premiér své negativní stanovisko hájí i tím, že ze smlouvy by vyplýval hlasovací kartel Německa a Francie. Jaký je váš názor?  

Euroskeptici hovoří o hlasovacích kartelech neustále. Tento argument jsme mohli slyšet třeba v případě Lisabonské smlouvy. Uváděli, jak nás může někdo přehlasovat nebo jak nebudeme slyšet. Samozřejmě, že velké země EU budou mít vždy větší váhu, protože Německo má osmdesát milionů obyvatel, zatímco my deset, Německo je bohatá země, kdežto my chudá. Jistěže existuje jistá rozhodovací asymetrie, vyžadovat ale totální symetrii je nesmysl.

V čem tedy může být připojení se k fiskální smlouvě pro Česko výhodné?

Hlasovací kartel Německo-Francie existovat nebude, protože v Evropě jsou i další velké země jako Polsko, Itálie či Španělsko, které by si to nenechaly líbit. Ale i kdyby teoreticky někdy k nějakému přehlasování došlo, o co bychom byli v lepší situaci, pokud bychom stáli mimo tento rozhodovací mechanismus a neměli vliv vůbec na nic? Osmdesát procent exportu máme s eurozonou, nepodepíšeme-li smlouvu, budeme jako člun vláčeni za velkou lodí.

Zahýbalo by s naší ekonomikou, kdybychom se k smlouvě nepřipojili?

V případě, že se nové společenství organizované okolo eurozony vzpamatuje a překoná problémy, nelze vyloučit nic. Pak by země eurozony mohly projevit neochotu s námi spolupracovat. Není možné ani vyloučit, že se Česká republika může dostat do krize. Pak by nám těžko chtěly jiné země pomáhat. A stát se to může – navzdory plácání se v prsa, jak jsme dobří, jsme se jako jediná středoevropská země začali propadat do recese.

V textu petice, ke které se připojili i někteří politici – například Bohuslav Sobotka a Alena Gajdůšková z ČSSD či Martin Bursík a Kateřina Jacques ze SZ – uvádíte, že smlouva by pro ČR byla závazná až při po přijetí eura. Do té doby by to tedy bylo v oné symbolické rovině?

Ano. Skutečností je, že ČR by se právně ke všemu, co smlouva přináší v podobě koordinované fiskální politiky a sankcí, zavázala až v okamžiku, kdy by přijala euro. A to je v následujících pěti letech představa spíše utopická. Nečasovy argumenty, že je třeba o smlouvě diskutovat nebo vypsat referendum, by se daly do jisté míry pochopit v momentě, že by pro nás smlouva začala být závazná od okamžiku, kdy bychom ji podepsali. I tak bychom to ale mohli stavět do protikladu, že bude okamžitě zavazovat patnáct zemí eurozony, odkud žádné xenofobní či ustrašené reakce nezaznívají.  Těžko prostě najdeme důvod pro takovou míru eurofobie nebo protievropanství ve společenství, které nám zatím jednostranně pomáhá.

Jak nám pomáhá?

Evropská unie nezištně přetransformovala obrovské množství institucionální know-how a pomohla nám zmodernizovat instituce už během přístupového procesu. Navíc nám lije stamiliardy korun, které bohužel neumíme využívat. A když my máme udělat jenom symbolické gesto, že evropské společenství podporujeme, najdeme důvod, abychom vyjádřili nesouhlas. Mě i spoustu lidí na tom irituje i to podivné české premiantství, že v Evropě jsou všichni hlupáci, jen my jsme chytří. To je taková trošku pomýlená husitská tradice – my proti všem.

Zaznívá i kritika zleva. Třeba poslanec Jiří Dolejš (KSČM) úmluvě vytkl, že sází na jednostrannou hospodářskou politiku a chybí v ní podpora růstu. Například ČSSD ale smlouvu podporuje navzdory tomu, že klade přílišný důraz na takzvanou rozpočtovou zodpovědnost, kterou se tolik zaklíná pravice. Jak je v této souvislosti možné, že ODS je proti smlouvě a ČSSD pro?

Na tom se dobře ukazuje, že politika je umění možného. Bylo by samozřejmě mnohem logičtější, aby smlouvu odmítla levice, a to napříč Evropou. Levice by mohla říci: My to nechceme, nám je neoliberální přístup místo našeho keynesiánského proti srsti. A celé by to mohla rozbořit. Pak by ale hrozilo, že zkolabuje celá EU. Většina levice si proto řekla, že ačkoli se obsah smlouvy v podstatě řídí některými principy neoliberální filozofie (tedy škrty, rozpočtovou disciplínou za každou cenu či podřízení se diktátu globálních finančních trhů), evropský projekt je důležitější a je třeba jej zachránit.  To je způsob, jakým argumentuje třeba Bohuslav Sobotka, což považuji za státnické vystupování. Levice se programově rozhodla, že zvolí menší zlo. Postoj premiéra Nečase je pro mě nepochopitelný – smlouva konvenuje s tím, o co ODS či TOP09 usiluje. Z toho plyne, že ODS odmítá smlouvu jen proto, že přichází z Bruselu.

Zdroj foto: www.anoproevropu.cz

Poznámka redakce: V úterý 21. února 2012 přineseme druhou část rozhovoru s politologem Jiřím Pehe – k výhodám i úskalím přímé volby prezidenta.

Filed in: Podvečer s ...

Comments are closed.