3:32 pm - Úterý Červenec 23, 2340

Baví mě psát humorně a s nadsázkou, říká Irena Dousková

BRNO – Irena Dousková je v současné době přední českou spisovatelkou, která je známá svým lehkým humorem. Ten nechybí ani v její poslední knize s názvem Darda, která zakončuje volnou trilogii, jejíž předchozí dva díly se staly bestsellerem. O knize i dalších aspektech literární tvorby jsme si povídali s paní Irenou Douskovou.

Irena Dousková

Dne 26. ledna jste měla v Brně autogramiáda a besedu týkající se vaší poslední, nejnovější knihy Darda, těšila jste se?

Ano. Ačkoli, já mám vždycky kolem každého čtení a  každé autogramiády trochu rozpolcené pocity. Jsem spíš introvert a trochu trémista, když se musím někde osobně a veřejně prezentovat, malinko s tím zápasím. I po těch letech… Zároveň mám ale čtení a setkávání s lidmi ráda a pokud mě někam pozvou, vážím si toho. Jen prostě nejsem žádný showman a bavič. Konec konců, to snad nikdo ani neočekává. Do Brna jezdím obzvlášť ráda, ať už na Měsíc autorského čtení, jehož obrovská návštěvnost mě nikdy nepřestane fascinovat nebo při jiných příležitostech. Nezapomeňte, že „mé“ nakladatelství „Druhé město“ je brněnské a snad můžu říct, že naše vztahy jsou nejen pracovní, ale i přátelské.

Titul Darda zakončuje volnou trilogii. Hlavní hrdinkou je Helena, která vystupuje v předchozích dvou dílech nejdříve jako školačka ze základní školy, poté mladý gymnazistka a v Dardě jako matka dvou dětí, tedy již dospělá žena. Existuje v reálném životě její předloha?

Je mi jasné, kam směřujete. Samozřejmě, jisté autobiografické rysy celé trilogie nemohu popřít. Zároveň se mi o tom nechce nic moc bližšího říkat. Nepokládám to důležité. Podle mě to nevypovídá nic zásadního o tom, jak a proč jsou ty knihy napsány. A kromě toho, je to pořád dokola. Se svými zkušenostmi a zážitky pracuje více nebo méně každý autor. Nevěřím, že to někoho až tak moc zajímá.

Na motivy vašeho bestselleru Hrdý Budžes vznikla divadelní adaptace, přičemž hlavní roli malé Helenky představuje Bára Hrzánová. Dokonce za svůj výkon získala prestižní cenu Thálie. Líbí se vám váš příběh v jejím podání?

Líbí. Já sama jsem v nějakém náhlém, ne zcela racionálním hnutí mysli na tu myšlenku, aby Helenku hrála Bára, přišla. Bohudíky. Režisér měl původně jiné představy. A myslím, že to byl jeden z mých nejlepších nápadů vůbec. Ať už se vzal odkudkoliv.  A taky, jak se ukázalo, bylo veliké štěstí, že ona souhlasila. Až postupně jsme přišly na to, kolik toho máme společného. Řekněme, že se nám oběma náhodou přihodilo něco mimořádného. Já jsem za to vděčná. Báře a nejen jí. Možná, že žádné náhody nejsou, kdo ví… I v tom si celkem rozumíme, i když na to jdeme každá odjinud.

Která z vašich dosavadních knih se vám psala nejlépe a která naopak nejobtížněji a proč?

Těžká otázka. Vlastně si nejsem jistá, jestli se na ni dá při nejlepší snaze pravdivě odpovědět. Určitě dobře znáte obvyklou odpověď, že nejtěžší a často taky nejzásadnější člověku připadá to, co právě píše. Ale nechci vás tímto způsobem odbýt.

Když se nad tím zamýšlím, tak si myslím, že nejtěžší pro mě bylo napsat ty tři – zároveň asi nejznámější  knihy: Budžes, Oněgin, Darda.  Proč? Paradoxně asi proto, že jsou to knihy psané sice „ich formou“, ale zároveň s největší mírou stylizace. Ve všech, byť v různé míře, se s určitou nadsázkou a humorem vypráví o věcech vážných. Což mě sice baví a snad mám do jisté míry ten dar, který ráda využívám. Ale úplně jednoduché to pro mě není. Taky každá z těch tří knih měla několik rozjezdů a verzí, které skončily v koši. Najít přesnou polohu vyprávění tak, aby působilo autenticky a věrohodně v líčení situací někdy až tragických, a zároveň  aby mělo jistý nadhled a vtip, pro mě asi bylo těžší než cokoli jiného.

Co si myslíte o budoucnosti e-knih? Statistici očekávají, že možná časem vytlačí z trhu prodej klasických tištěných knih. Co vy na to?

Zdá se, že e-knihy mají budoucnost zajištěnou a jistý půvab jim přiznávám. Třeba, když jedete na dovolenou a místo těžké hromady knih, o jejíž nutnosti zpravidla vzniká divoká hádka, přibalíte nenápadný předmět, v němž se ukrývá desetina vaší knihovny. To není úplně k zahození. Nicméně já patřím k těm lidem, kterým nic nemůže nahradit klasickou knihu. S její vůní, „ošmataností“,  obrázky či poznámkami, se vzpomínkou na to, kdy, kde a proč jste si ji koupili nebo kdo vám ji dal. I s tím místem v bytě, co vám zabírá a které by mohlo zaplnit něco jiného. Jenže co, proboha? Znám jen málo lepších splynutí ducha s hmotou než je kniha. Snad kromě člověka jako takového. Ale to už je jiná kapitola, většinou problematičtější. Někdy ovšem ne, papír přece snese všechno a jeho vina to není.

Související:

Zdroj fotografií: knihydobrovsky.cz, kosmas.cz

Filed in: Literatura

Comments are closed.