8:58 pm - Čtvrtek Říjen 18, 2018

Inkubátor nové Evropy

Letošním rokem se Maďarsko změnilo. Vláda Viktora Orbána se rozhodla posunout svůj stát kamsi dál, zanechat na něm svůj permanentní otisk. Podařilo se. To, že nová ústava odkazuje v preambuli na slavnou středověkou historii a křesťanské kořeny může připadat našinci jako zajímavý, snad až zábavný krok. Ale to, že maďarská vláda omezuje demokratické pojistky svobodného státu, není zábavné ani v nejmenším.

Změna charakteru státu

Maďarsko bylo ze všech států střední Evropy krizí z roku 2008 zasaženo nejvíc, dokonce u něj musel zasahovat MMF. Od té doby získalo pověst poctivého hospodáře, který se všemožně snaží vyhrabat z díry, kam ho poslaly vlastní nerozvážnost a nepříliš chytrá rozhodnutí jak vládnoucích elit, tak těch nejnižších vrstev. Není žádné tajemství, že Maďaři drží většinu dluhů v euru, což kdysi možná vypadalo jako výborný nápad, ale zatímco euro je přes všechny své problémy poměrně stabilní měna, o forintu se to říci nedá – a právě ve forintech dostávají Maďaři své výplaty, z čehož po zapojení jednoduché matematiky vyplývá, že pokud forint klesne, splácení dluhů se komplikuje.

I proto maďarská vláda zavedla rozpočtovou radu, úřednický orgán, který bude komplikovat politikům zadlužování. Omezení demokracie se objevuje již v tomto kroku. Jakkoliv se může zdát takové uvažování správné – zastavit zadlužování je přece chválihodný cíl -, měli bychom zpozornět. Protože se v Maďarsku vytváří kasta nejmocnějších lidí ve státě (kdo ovládá kasu, ovládá stát), které nikdo nikdy nezvolil, ale byli najmenováni politiky. Občané nemají možnost do tohoto procesu zasáhnout. Dluhy je třeba držet na uzdě, ale vytváření úřednických pozic, které vlastně nikdo nekontroluje, není šťastné řešení (trochu to připomíná systém fungování EU).

Aby toho nebylo málo, přispěchali maďarští zákonodárci s dalším úředníkem, generálním prokurátorem, mezi jehož pravomoci patří přidělování případů jednotlivým soudům. Není potřeba zdůrazňovat, proč není dobrý nápad soustředit takovou moc do rukou jediného člověka. Jakkoliv mohou mít zákonodárci pojišťěnou bezúhonnost a odpovědnost tohoto úředníka, zkušenosti s naším vlastním právním systémem dokazují, že ani automaticky nastavené mechanismy se nedají považovat za bezpečné proti úmyslnému ovlivňování. Co teprve jediný úředník jmenovaný do funkce na celou jednu dekádu. Třešnickou na dortu je zavedení Úřadu pro dohled nad soudnictvím, organizace, která již svým názvem popírá nezávislost a důvěryhodnost soudu, a omezení pravomocí Ústavního soudu, který se za stal nedílnou součástí mnoha demokratických procesů a dokázal, že může fungovat jako důležitá pojistka.

To všechno nyní, jako mávnutím kouzelného proutku, z maďarské ústavy a zákonů mizí. Vzniká nové Maďarsko. Ve světle všech těchto změn může působit osekání pravomocí maďarské centrální banky jako banalita, ale právě to dělá světovým státníkům největší starosti, protože ekonomika právě „frčí“ a každá změna, jakkoliv bezvýznamná a nepatrná, zneklidňuje trhy a hrozí uvrhnout Evropu a s ní celý svět do krachu.

Maďaři čelí kritice

Evropa a svět nemlčí ani o ostatních změnách, k nimž v maďarském právním řádu došlo, ale trápí je ty ekonomické. Přitom nás, jako jednoho z blízkých sousedů (byť ne přímých) by měly trápit i ty ostatní. Maďarské nezodpovědné chování v ekonomických otázkách možná táhne dolů i ekonomiku České republiky, ale nejde jen o mikro- a makroekonomické ukazatele. Jde o podstatu svobodného státu jako takového.

První krize před čtyřmi lety s sebou přinesla i jiný strach než o živobytí. Lidé si vzpomněli na krizi ve třicátých letech a uvědomili si, jaké následky tehdejší ekonomická tragédie měla. Jako vředy se po celé Evropě rozrostly diktatury, režimy jednoduchý, rázných a hlasitých řešení. Poslouchají se totiž lépe než pravda, která často zní „nevíme“, „nedokážeme odhadnout“ a podobně. Žádný ze států nezůstal ušetřen rozmachu extrémistických organizací a sdružení. Celý tento společenský neklid skončila až druhá světová válka, k níž ovšem nemalou měrou přispěl (Adolf Hitler by neměl v Německu, které se na konci dvacátých let začínalo ekonomicky zvedat, šanci, pokud by krize nepoložila na Němce znovu lopatky).

Snadná řešení neexistují. Stejně jako neexistují řešení bezbolestná: Evropa má problémy. Dluží obrovské množství peněz. Musí proto šetřit. Jenže v tom je ten háček. Evropa těmi horentními dluhy, které vytváří po desítky let (netvařme se, že je to záležitost poslední dekády) v podstatě sanovala vizi sociálního státu, tedy konstrukt, který měl udržovat rovnováhu mezi bohatou menšinou a nemajetnou většinou. Po krizi, která vyústila ve válku, si lidé uvědomili, že nejlépe zamezí extremismu tím, že všichni budou mít co ztratit. Sociální stát vznikl jako výpalné, které platili boháči, aby mohli v klidu spát a nebáli se ozbrojeného davu, který si s nimi přišel vyřídit účty.

A cestou se to zvrhlo. S jídlem roste chuť, říká se, a i systém sociálního státu byl čím dál štědřejší. Jenže majetní nechtěli dávat víc peněz. Ale milosrdně nabídli státům, že jim půjčí. Kdo chce víc, nemá nic, říká se. V Evropě probíhají zoufalé snahy zachránit sociální stát. Už teď je jasné, že nikdy nebude tak štědrý, jako si ho pamatujeme. Je jasné, že přijdou problémy a demonstrace. To všechno je v pořádku. Pokud Evropa jako celek, nebo její státy nepřistoupí k těm jednoduchým, populárním a hlasitým řešením.

Stát v obklíčení

Maďarsko má pocit, že je v bezvýchodné situaci. Všichni na něj útočí. Získává podporu, kde se dá, i od krajanů za hranicemi (na Slovensku a ve všech ostatních oblastech bývalých Uher). Například tím, že jim umožní volit. Viktor Orbán a jeho strana, která změny prosadila, má asi hodně dobře spočítáno, koho budou tito „cizí“ Maďaři volit. Nejspíš není ani náhoda, že všechny nové super-úřednické posty se vytvářejí na 9 nebo 12 let – Orbán je realista a ví, že s jejich pomocí bude moci kontrolovat i vlády, které přijdou po něm. Když ucítí příležitost, mohly by je i položit a vyvolat volby, které by vyhrál. Maďarskem tak prochází jak strašidlo nacionalizace, tak strašidlo změny režimu.

Obě strany, věřitelé i maďarská vláda, nakonec částečně odstoupí. Maďarsko odvolá zákon o omezení nezávislosti centrální banky, aby uspokojilo mezinárodní trhy a zahraniční partnery. Ale problém, který se v Maďarsku objevil, nemusí jen tak zmizet. Omezování ústavních svobod a demokratických výdobytků totiž ve světle ekonomické krize nikoho netrápí.

Jednu ústavní změnu jsem zapomněl. Oficiální název Maďarská republika se zkrátil na Maďarsko. A zatímco se Evropa zabývá centrální bankou a jejími pravomocemi, může se pravda o maďarské budoucnosti skrývat právě v této, na první pohled nepodstatné změně.

Foto: Wikipedia.org 

Filed in: Komentáře, Svět: Politika

Comments are closed.