10:25 am - Pondělí Říjen 22, 2018

ROZHOVOR: Hamlet Janka Ledeckého dobyl Japonsko

ŠPINDLERŮV MLÝN – Muzikant, zpěvák a skladatel Janek Ledecký se nedávno vrátil ze země vycházejícího slunce. V Tokiu se účastnil slavnostní premiéry svého muzikálu Hamlet a pro RegionOnline.cz (ROL.CZ)  řekl, že sklidil velké ovace. Premiéra české verze Hamleta se uskuteční 22. března v Praze v Divadle Broadway. 

Jak vnímáte fakt, že se váš Hamlet dostal až na divadelní prkna v Tokiu. Nikomu z naší republiky se to zatím nepodařilo.

Premiéra v Tokiu byla naprostým a mimořádným průlomem. Japonští producenti jsou známí svoji opatrností a v Koreji, kde Hamlet už běží, se byli čtyřikrát podívat na oficiální pozvání. Pak ale  ještě desetkrát přijeli inkognito, aby si ověřili, zda jsme si do publika při jejich oficiální přítomnosti nezaplatili potlesk. Hamleta režíruje Tamiya Kuriyama, bývalý umělecký ředitel Japonského národního divadla. Hlavní roli Hamleta skvěle zahrál  Inoue Yoshio a musím uznat, že je to frajer.

Můžete přiblížit, jak jste prožíval premiéru a závěrečnou děkovačku? 

V Japonsku není zvykem, aby se premiérové děkovačky účastnili i tvůrci. Seděl jsem uprostřed sálu a až na konci poslední děkovačky mě Hamlet představil. Stoupl jsem si a dostal jsem svůj díl aplausu. Bylo to fak super. Jenže to pořádné překvapení teprve přišlo. Když totiž v sále rozsvítili a orchestr zahrál “odchodnou” hudbu na cestu do šaten, nikdo neodešel. Kapela dohrála a diváci  začali tleskat ještě víc. Takže přišla další, tentokrát neplánovaná děkovačka. A to už všichni v hledišti stáli a herci si mě vyžádali na jeviště.  Dvakrát jsem se klaněl s celým souborem před skandujícími diváky. Hned po představení mi pak producenti řekli, že něco takového ještě nezažili a začali vyjednávat o další sérii představení. Navíc mě požádali o prezentaci IAGA, což je muzikál, který jsem spolu s Robertem Johansonem napsal na motivy Shakespearova Othella. Prostě premiéra byla jedna velká euforie. Co k tomu dodat?

V Japonsku jste strávil čtrnáct dní. Co vás tam nejvíc zaujalo?

Japonsko je nádherné. Většina listnatých stromů nebyla opadaná ani v únoru a občas jsem narazil na pomerančovníky se zralými plody. Jak to ti Japonci dělají, fakt netuším. A všude mají tak čisto a všichni jsou tak milí a vstřícní. Za dva týdny jsem si stihl trochu osahat Tokio, Kjóto, Naru a Jokohamu. Když zjistíte, jak dokonale funguje ve 22 milionovém Tokiu doprava, vůbec nechápete, v čem je ten pražský problém. Do Kjóta jsme jeli shinkanzenem. To je vlak, který jezdí 230 kilometrů za hodinu. Kdybych si mohl vybrat, v ničem jiném bych už nejezdil.

Pojďme zpátky do Čech, přímo do Špindlerova Mlýna, kde trávíte celou zimu, a kde písničky a muzikály píšte. Proč zrovna Krkonoše a Špindlerův Mlýn?   

Už jako kluk jsem jezdil na hory na vánoční a jarní lyžařské kurzy, občas i na víkend. Rodiče totiž dělali kromě svého povolání ještě lyžařské instruktory. Právě ve Špindlu jsem se ve třech letech poprvé postavil na lyžičky na sjezdovce Krakonoš. Absolutně mě ale nenapadalo, že tam budu jednou bydlet, a už vůbec ne, že tam budu tvořit písničky a muzikály.

Právě ve Špindlerově mlýně jste napsal i Vánoční zázrak, který však běžel v Divadle Broadway jen měsíc. Není to škoda? 

Vánoční zázrak se opravdu líbil. Třeba herec Petr Štěpánek, který tam spolu s další řadou skvělých herců hrál, se mi svěřil, že ještě nikdy nezažil, aby se braly židle na přístavky i hercům ze šatny. Třeba já jsem tenhle muzikál viděl asi osmkrát a pokaždé ve stoje. Což beru jako vyznamenání. Vím, že se teprve blíží jaro, ale diváci o Vánoční zázrak nepřijdou ani letos. Už od prvního adventu se bude hrát opět v Divadle Broadway. Momentálně ale věnuji  veškeré úsilí přípravě na premiéru Hamleta, která se uskuteční 22. března také v Divadle Broadway.

Prý budete v Hamletovi i hrát?

Zahraji si v něm nejen já, ale i Vašek Noid, Ondra Ruml, Pepa Vojtek, Marta Jandová, Leona Machálková, Pepa Laufer, Tomáš Trapl a spoustu dalších. Režírovat ho bude spoluautor libreta Robert Johanson. A diváci se mají na co těšit. Slibuji jim velký zážitek, na který si v našich luzích a hájích jen tak nepřijdou.

 

Zdroj fotografie: Ivo Kahún

Filed in: Česko, Divadlo, Kultura

Comments are closed.