7:07 pm - Sobota Duben 21, 2018

ROZHOVOR: K sepsání knihy mě přivedl Škvorecký, říká Eva Střížovská

PRAHA – Eva Střížovská, Česká patriotka pro rok 2010 a zároveň šéfredaktorka časopisu Český dialog, vydala před dvěma týdny svoji druhou knihu s názvem Howdy from Texas II. Ta má čtenářům ukázat, jak se v Texasu žije českým krajanům. O tom, jak se k psaní knihy dostala a jak se mezi českými krajany cítila, následující rozhovor.

Vaše nová kniha se jmenuje Howdy from Texas II., jedná se vlastně o soubor poznatků o tom, jak žijí čeští krajané v americkém Texasu. Jak vás napadlo knihu sepsat?

Díky dvacetileté práci v časopise Český dialog, který vydávám, distribuuji a vlastně dělám téměř všechno, co k tomu patří, jsem měla možnost navštívit různá místa světa, kde žijí Češi. První byla Austrálie, pak USA, Kanada a samozřejmě Evropa.

Prý vás inspiroval Josef Škvorecký?

Josefa Škvoreckého jsem poprvé potkala na konferenci Odchody a návraty, kterou uspořádalo Ministerstvo zahraničí počátkem 90. let. Dělala jsem s ním rozhovor. Byl moc milý a řekl: „Ten váš časopis by vás měl vyslat do Texasu, tam žijí ti staročeši, jsou to vlastenci a jsou hrdí, že například ta jejich Zuzka Špačková se tak hezky uplatnila ve filmu (Sisi Spacek – Horníkova dcera aj.-pozn. autora) Pan Škvorecký ovšem tehdy nevěděl, že mě žádný časopis nikam nevyšle, že si všechno musím zařídit sama. A protože jsem měla moc práce s časopisem, o Texas jsem se dlouho nezajímala. Až mi začal odtamtud často volat jeden nadšený čtenář Jerry (Jaroslav) Elzner a lákat mě, abych přijela. A tak jsem po několika letech váhání sedla do letadla a skutečně se do Texasu vydala.

Do Texasu jste se kvůli setkání s Čechy několikrát vydala a jistě jste s nimi zažila zajímavé chvíle. Jak se k českému původu hlásí například v kultuře?

První moje cesta do Texasu, to byla Alenka v říši divů. Tolik hodných, upřímných lidí, kteří se hlásí k českému původu, jsem ještě nikde na světě nepotkala. Měla jsem pocit, že i kdybych byla zlodějkou, vražedkyní a já nevím jakým děsným člověkem, nepřestanou mne objímat a hlásit hrdě do širokého okolí, že je tu návštěva z České republiky! Pojďte všichni a přivítejte jí!

Kde všude jste byla?

První dny tam jsem strávila v městečku Ennis, kde se zrovna konal tzv. Polka fest. Sjely se tam tisíce lidí a české kapely vyhrávaly polky a valčíky – to mají nejradši. A ne jenom staročeši, ale i Američané. Ti jezdí za podobnými festivaly po celém velkém Texasu, neboť každou sobotu se někde něco takového děje. Přiznám se, že jsem dříve dávala přednost jazzu, country music, vážné hudbě a  dechovku jsem nevyhledávala. Ale poté, co jsem strávila v Texasu třikrát měsíční pobyt, ji už poslouchám.

V roce 2010 byla vaše celoživotní snaha o spolupráci s českými krajany oceněna cenou Český patriot, měla jste radost?

Český patriot? Ano, byla jsem moc potěšená. Seznámila jsem se s lidmi, kteří podobně jako já hledají cosi, co má jinou cenu než materiální. Například v loňském roce na podzim získala tuto cenu na můj návrh naše autorka, historička Jana Volfová, která již třináct let přispívá bez nároku na honorář do Českého dialogu svými články z české historie, které jsou čtivé, poučné a vtipné. Její články zaujaly vydavatele Alexandra Tomského natolik, že jí vydal knihu – Českých dějin hrátky ošidné – a ta se stala bestsellerem.

Již dlouhá léta jste šéfredaktorkou časopisu Český dialog, co práce obnáší? Na co nejvíce zaměřujete a co je vašim cílem?

Český dialog je časopis, který jsem více než dvacet let vydávala a šéfovala mu. Nedávno jsem z finančních důvodu ukončila tištěnou verzi, ale časopis bude nadále vycházet alespoň na internetu.

Mají o něj zájem spíše Češi v České republice, nebo krajané v zahraničí?

Moc mě potěšilo, že i když to bylo inzerováno jako časopis pro krajany, měl polovinu odběratelů z České republiky. Je tu dost lidí, kteří už neslyší na to komunistické hodnocení ,,kdo odešel je zrádce”. Já sama mám po světě řadu svých spolužaček, spolužáků a přátel, kteří odešli po roce 1968 a tak mým záměrem bylo s těmito a dalšími podobnými lidmi znovu navázat kontakt. A to se zdařilo a oni to také oceňují.

Kromě Českého dialogu máme i Mezinárodní český klub, který připravuje zajímavé pořady s účastí lidí ze zahraničí, pořádá besedy, koncerty, výlety apod.

 Zdroj fotografie: Eva Střížovská

Filed in: Kultura, Literatura

Comments are closed.