7:09 pm - Úterý Říjen 16, 2018

ROZHOVOR: Damien Galeone o tom, jak psal „Beze smyslů“

ROZHOVOR – Jméno Damien Galeone bude pro většinu čtenářů zcela neznámým pojmem. Ale to je vlastně každý spisovatel na začátku své kariéry. Damien Galeone je Američan žijící v Praze, který nedávno debutoval svým románovým titulem Senseless (Beze smyslů) a od kritiky si vysloužil slova uznání. Server Regiononline.cz (ROL) měl jedinečnou možnost si s ním o jeho prvotině promluvit. 

Damien Galeone vystudoval tvůrčí psaní na univerzitě v americkém Pittsburghu. Do Prahy se přistěhoval přibližně před sedmi lety a vyučuje zde angličtinu na jedné soukromé univerzitě. Jeho prvotina Senseless vypráví příběh kdysi nadějného novináře, který slibnou kariéru vyměnil za barový pult a se svým životem se náhle ocitá v mrtvém bodě. Když během jednoho týdne, který se zpočátku zdá zcela všední, začne postupně ztrácet své smysly, dostane jeho život úplně jinou příchuť.

Bylo vždy vaším snem napsat knihu?

Vždycky jsem o tom uvažoval, ale člověk k tomu musí asi časem dospět s tím, jak sbírá zkušenosti a formuje si vlastní představy. Znám spoustu lidí, kteří o sobě tvrdí, jak by rádi napsali knihu, jak mají plnou hlavu skvělých nápadů, ale oni o tom jen mluví, nikdy si k tomu počítači doopravdy nesednou. Rozdíl mezi mnou a jimi je v tom, že já jsem si svůj sen splnil.

Jak dlouho Vám trvalo napsat Senseless?

Rozhodně to nebyla chvilková záležitost, trvalo mi to nějakých pět let. Když píšete knihu, stále dokola ji předěláváte, vlastně ji několikrát napíšete celou znovu, než dospějete do finální fáze – než ji „nablýskáte“.

Co je podle vás na psaní knihy nejtěžší?

Vlastně všechno. Samotné psaní, ten proces, kdy musíte být disciplinovaní a donutit se k tomu, že si třikrát čtyřikrát týdně dáte druhou směnu u počítače a začnete psát. Ale úplně nejhorší je, když vymyslíte nějaký kus, o kterém víte, že je opravdu dobrý, že se vám povedl, a po příštím čtení ho musíte zahodit, protože zjistíte, že se tam prostě nehodí.

Co si o vaší knize myslí rodina a přátelé?

Líbí se jim, to mě moc těší. Dost mě překvapili, když mi říkali, že to určitě píšu sám o sobě, že hlavní hrdina – Phineas – jsem já.

A jste to vy?

Možná částečně, i když mým záměrem to nebylo. Vždycky, když něco píšete, necháte v tom svůj otisk. Senseless má jistý předpoklad k tomu, že bude trochu autobiografická, protože hlavní hrdina je muž, který pracuje za barem, a já sám jsem kdysi jako barman pracoval. Je to přirozené a asi se tomu nelze úplně vyhnout.

Damien Galeone

Měl jste celý příběh dopředu promyšlený, nebo jste ho tvořil v průběhu psaní?

Měl jsem jistou představu, hlavní myšlenku. Tušil jsem, jakým směrem se má příběh ubírat, ale ne úplně do detailu. Během psaní člověka napadne spousta věcí, které by mohl doplnit, pozměnit nebo vylepšit, takže každá kapitola byla tak trochu překvapením, co z toho nakonec vznikne.

Je vaše kniha určena specifickému publiku?

Ne, to si nemyslím. Tuhle knihu si může přečíst víceméně kdokoli. Neřekl bych, že je to vyloženě typ četby na dovolenou, u které nemusíte vůbec přemýšlet a zhltnete ji za jediné odpoledne u pláže, ale také to není kvantová fyzika.

Senseless má velice vtipný obal, jak Vás napadly ty opičky?

To nebyl můj nápad. Měl jsem štěstí na velmi talentovanou mladou dámu – Češku, která má s designem velké zkušenosti a nějaký čas ho studovala v New Yorku. Požádal jsem ji, jestli by pro mě nenavrhla knižní obálku, a ona přišla se třemi opičkami, které poukazují na jednotlivé lidské smysly, což má přímou souvislost s tím, oč v knize jde.

Nechtěl byste, aby někdo Senseless přeložil do češtiny?

Ale jistě, budu moc rád! Kdyby to někdo chtěl zkusit, otevřeně vyzývám všechny překladatelské dobrodruhy, ať mi pošlou email a pustí se do práce.

 Zdroj fotografií: Archiv Damiena Galeone

Filed in: Kultura, Literatura

Comments are closed.