2:48 am - Sobota Říjen 20, 2018

Černobílý svět mapuje rasovou nesnášenlivost i hluboké lidství

RECENZE – 60. léta byla dobou, kdy byly USA ještě stále pod nadvládou rasové nesnášenlivosti. Práce afroamerických služebných se tak mnohdy stávala nechutnou snůškou ponižování a krutého zacházení. Na bezútěšné osudy služebných upozornila až Eugenia Phelanová ve své knize s názvem The Help (u nás Černobílý svět), jejíž filmová verze se nyní objevuje v kinech.

Eugenia Phelanová je mladá a na tehdejší poměry až příliš emancipovaná dívka, která se rozhodla obětovat rodinu kariéře spisovatelky a novinářky. Po absolvování školy stále čeká na zajímavé téma pro svůj první román. Osud jí do rukou zanese služebnou Aibileen, která této práci zasvětila celý život.

Černá barva kůže ji ale v té době stále staví na okraj společnosti. Její smutný osud Eugenii zasáhne a rozhodne se o jejím životě napsat knihu, která by ostře zaútočila na poměry v tehdejší společenské smetánce. K iniciativě se posléze zapojí celá řada dalších služebných, které se chtějí podělit o své životní osudy.

Upřímné slzy a smích

Zápletka založená na skutečných událostech by se mohla při nesprávném vedení zvrhnout v lacinou a značně uslzenou oslavu lidství a rovnoprávnosti. Režisér Tate Taylor naštěstí drží snímek v otěžích lehce uvolněné podívané, která dávkuje emocionálnější a depresivnější momenty rozumně a nesnaží se na nich okatě stavět. Většina stopáže je věnována preciznímu charakterizování všech hlavních hrdinek. Sdílíme s nimi jejich radosti i strasti a spíše než jako oběti zlé doby je divák chápe jako ženy plné optimismu, které se s nepříznivým osudem perou s úsměvem na tváři.

Ztotožnění se v podstatě s každou z hrdinek je stěžejní pro divákův nutný emocionální vklad v závěrečných pasážích. Ani si člověk nestačí všimnout, že ho už deset minut přemáhají slzy. A ne ty laciné, ale zasloužené a poctivé. Všem na plátně musíte bezmezně fandit. Skvělý scenáristický základ spojený s jasnou režisérskou vizí tak dává velký prostor pro zapamatováníhodné herecké výkony.

Herecká smršť a oscarové volání

Emma Stoneová (Zombieland, Bláznivá zatracená láska) v roli mladé spisovatelky kombinuje mladistvou nadšenost a naivitu s až buldočí snahou prosadit si svou. Je tak protipólem Violy Davisové (Ctihodný občan, Na odstřel), která svou osudem stíhanou služebnou obdařila melancholicky oduševnělou náturou. V tichosti proplouvá celým filmem, a o to více pak působí její emocionálně silnější projevy. Podobně je na tom i Octavia Spencerová (Sólista, Sedm životů). Obě jsou nepřekvapivě častým jménem na seznamu hereček nominovaných za nejlepší výkony uplynulého roku.

Černobílý svět představuje velké překvapení vzhledem ke zvolenému tématu filmu. To přímo vybízí k lacinému volání po Oscarech. Namísto citového vydírání je nám ale předkládána vyvážená kombinace odlehčené atmosféry se závažným historickým problémem. Strhující herecké výkony, bezchybná režie a chirurgicky přesně padnoucí hudba od Thomase Newmana řadí snímek k tomu nejlepšímu, co se v uplynulých měsících urodilo.

Hodnocení: 90 %

Zdroj fotografie: www.falcon.cz

Filed in: Film a TV

Comments are closed.