2:43 pm - Pondělí Červenec 16, 2018

Poslední potlesk Králi komiků zazněl před 50 lety

ČESKO – Letos tomu bude již padesát let od doby, kdy zemřel nepřekonatelný velikán české filmové i divadelní komedie, Král komiků Vlasta Burian. Od jeho smrti se žádný srovnatelný herecký živel na naší scéně neobjevil. Energický bavič, imitátor, nadaný zpěvák a výtečný sportovec patřil k nejoblíbenějším hercům První republiky. Jak se zdá, jeho popularita mezi filmovými diváky je stále vysoká, o čemž svědčí i mnohá ocenění, kterých se mu v nedávné době dostalo. Burianův nadčasový humor stále rozesmívá diváky napříč generacemi.

Z obchodního příručího filmovou hvězdou

Vlasta Burian se narodil do rodiny vlasteneckého libereckého krejčího, který svého syna po přestěhování na pražský Žižkov odmalička vodil do Národního divadla a do opery. Podařilo se mu tak v mladém Vlastovi vypěstovat lásku ke svobodnému povolání, ačkoli se nejprve poctivě vyučil obchodním příručím. Komický talent však nešlo dále přehlížet, a tak začal náš budoucí přední komik hrát v Divadle na Vinohradech i v kabaretech Rokoko a Červená sedma.

Postupem času se jeho úspěch začal rychle šířit. Založil si vlastní divadlo – Divadlo Vlasty Buriana – a pravidelně hrál ve filmech. Většinou ztvárňoval komické role, při nichž měl šanci beze zbytku uplatnit své nadání, smysl pro humor, nenapodobitelnou mimiku obličeje a typickou gestikulaci. Dokázal však zahrát i charakterní postavy, jako tomu bylo v případě filmu U snědeného krámu na motivy Ignáta Hermana, nebo ve hře Revizor podle N. V. Gogola. Točil filmy s tehdejšími režisérskými špičkami, jakými byl třeba Karel Lamač nebo Martin Frič. Měl neuvěřitelný dar improvizace, režisérské pokyny téměř zásadně neposlouchal a celé natáčení se více či méně uzpůsobovalo právě jemu. Pro tyto své vrtochy nebyl vždy mezi kolegy stoprocentně oblíbený a závist nebo žárlivost šly spolu ruku v ruce. Asi nejvíce si konkurovali s Ferencem Futuristou.

Všestranný a neúnavný, sportovec i melancholik

Kromě hraní ve filmu a v divadle také namluvil mnoho rozhlasových her. Protože jeho hlasový rejstřík dosahoval operních kvalit, nezřídka ve svých filmech zpíval, díky čemuž vznikla i bohatá diskografie. Je bezesporu, že Burian byl umělcem tělem i duší, dokonce napsal i několik dětských pohádkových knih.

Byl pověstný svou velkou láskou ke sportu, pravidelně hrál tenis, jezdil na kole a hrával první ligu ve fotbale za AC Sparta jako brankář. Ve svém domě v Dejvicích měl dokonce tělocvičnu, bazén a tenisový kurt, což byl tehdy nevídaný luxus. Jeho soukromý život však zdaleka nebyl tak veselý, jak by se dalo usuzovat z jeho veřejného vystupování. Doma byl spíše uzavřený, melancholický, trpěl depresemi a často se ve své vile schovával před světem. Velkou oporou mu v těžkých chvílích byla jeho manželka Nina Burianová.

Osobní i kariérní zlom

Ačkoli měl kariéru rozběhnutou víc než skvěle, po roce 1944 se vše začalo rapidně měnit k horšímu. Byl nespravedlivě odsouzen za údajnou spolupráci s Němci a musel strávit těžké chvíle ve vězení, kde seděl spolu s nejodpornějšími kriminálními živly. Ačkoli byl na popud Jana Masaryka propuštěn a nakonec osvobozen, vyšší politické zájmy ho do vězení brzy poslaly znovu. Nemluvě o tom, že jeho divadlo bylo znárodněno, musel zaplatit pokutu půl milionu korun a veškerý jeho majetek připadl státu. Po návratu z vězení mu nebylo dovoleno se k herectví vrátit. Místo toho musel začít manuálně pracovat.

Období svého zatčení a věznění ho deptalo jak psychicky, tak fyzicky, a nikdy už se z toho úplně nevzpamatoval. Vitální sportovec, jímž býval, se změnil ve stárnoucího muže s chatrným zdravím. Po roce 1950 sice opět mohl vystupovat, ale k dřívějšímu elánu mu chyběla potřebná energie. K tomu přispěl právě jeho zhoršující se zdravotní stav, který ho nezřídka donutil svá představení odsedět, jelikož trpěl silnými bolestmi a otoky nohou. Přestože to pro něho bylo velmi těžké, z existenčních důvodů musel vystupovat tak často, jak to jen bylo možné, a zájezdní představení ho značně vyčerpávala. Onemocněl těžkým zápalem plic a právě plicní embolie ukončila v roce 1962 jeho život. Zemřel ve věku sedmdesáti let a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Zdroj: fdb.cz, csk.net, csfd.cz
Zdroj fotografií: mojeradosti.blog.cz, detektorweb.cz

Filed in: Film a TV

Comments are closed.